Má první cesta samozřejmě musela vést do obce, která je v abecedním seznamu obcí na prvním místě, do Abertam. A při té příležitosti jsem chtěl navštívit také Boží Dar, Andělskou Horu a Bochov. Vzhledem k tomu, že jsem vyrážel z Řevnic (nachází se kousek pod Prahou), tak mě čekala opravdu pořádná porce 320 kilometrů!
K mému plánu projetí všech obcí země ve víceméně abecedním pořádku jsem si stanovil několik pravidel, která bych chtěl dodržovat:
- Mohu objíždět vlibovolném pořadí obce, které začínají na první dvě písmena abecedy, která ještě nemám kompletní. Nyní to je A a B. Až budu mít kompletní A, tak se zaměřím na B a C.
- Jako důkaz vždy vyfotím ceduli začátku obce, radnici/obecní úřad a nějakou místní zajímavost.
- Žádné popojíždění vlakem, autem nebo autobusem. Nejrůznější noclehy jsou povoleny.
Na mojí předlouhou cyklistickou pouť jsem vyrazil na jaře 2012 a to již v 6:30 ráno, abych celou cestu za den stihnul. Vyrazil jsem jako vždy podél Berounky směr Beroun. Za Srbskem jsem se vyhnul kopcům a vzal to po cyklostezce. Zde jsem asi v půlce potkal osamoceného osla! Za Berounem jsem pokračoval dále podél řeky až do Nižboru a pak přes Křivoklátsko do Rakovníka. Dále jsem pokračoval na Žatec křižujíc silnici č.6.
Za Žatcem jsem to stočil na západ po s.č.225 kolem Nechranické přehrady a dále do Kadaně. Právě v okolí přehrady na mě přišla první menší krize. V nohách už prvních 100km a do toho nepříjemný protivítr. Tak jsem si dal voraz, svačinku, pár fotek a honem dále.
Při příjezdu do Kadaně jsem byl mile překvapen krásným panaromatem historické části města. Trochu jsem se pokochal a už pelášil dále do Klášterce nad Ohří. Zde jsem měl první technickou pauzu. Dokupoval jsem jídlo a pití. Pak už hurá do Krušnohorských kopců! Na hřeben! Na Měděnec!
Výjezd nahoru byl opravdu výživný a po zásluze odměněný krásným výhledem na krajinu, která zůstávala dole pode mnou. Za necelou hodinku jsem se dostal na kopec a pokračoval po hřebenovce ke Klínovci a kolem něj na Boží Dar. V okolí Klínovce na mě spadlo i pár symbolických vloček. Těsně před městem jsem si samozřejmě nenechal uniknout příležitost na skok vyrazit za hranice do Německa. Asi na 2-3 minuty 🙂
Při příjezdu do Božího Daru jsem započal můj rituál, vyfotil si ceduli na začátku obce, radnici ve městě a přiléhlou schránku na poštu pro Ježíška. Od paní na informacích jsem se také dozvěděl, kde přibližně bydlí Lukáš Bauer. Přesně mi to říct nechtěla. Z města jsem vyrazil kolem Blatenského vodního příkopu na Myslivny. Cestou zde i lehce sprchlo, opravdu jen lehce.
Další mojí zastávkou byla salaš Rýžovna, kde prodávají Abertamský sýr. Ten sem si zde koupil jako suvenýr. Přejel jsem ješt jeden kopec a konečně dorazil do Abertam. Vůbec první obce v abecedě. Protože už bylo půl čtvrté odpoledne, tak jsem rychle splnil mé foto povinnosti a rychle pokračoval nejkratší cestou z kopů dolů do Karlových Varů, vyhýbaje se kdejakým kachnám na silnici.
Při výjezdu nekonečného kopce z Karlových Varů mě dohnala první vážná krize, hlaďák. Musel jsem si dát extra pauzu a doplnit síly, abych se vyškrábal až na kopec. Na kopci mě za odměnu čekala obec Andělská Hora. Dále po s.č. 6 ve směru na Prahu město Bochov a krásný pohled na místní hrad Hartenštejn. Bochov byl zároveň mojí poslední zastávkou. Zde jsem taky ještě dokupoval jídlo a po 18h už jenom pelášil ku Praze a domů.
Kolem 21h, když už se stmívalo, jsem dojel do Rakovníku, již celkem unavený. Odtud jsem sjel dolů ke Křivoklátu a Berounce. Už sjzed dolů byl v noci docela drsný a začínalo jít do tuhého. Pravé peklo však příšlo při výjezdu šíleného kopce z Roztok do Nižoboru. To už jsem začínal docela kolabovat a v Nižboru jsem si i musel sednout na lavičku a dát si pauzu před závěrečnými pekelnými kilometry. Termoregulece organismu už mi vůbec nefugovala!
Z Nižboru jsem se přeci jen dostal do Berouna a tam odsud znovu po cyklostezce, kde jsem v půli opět potkal toho samého osamoceného osla jako ráno 🙂 Domů jsem se konečně dostal až po půlnoci. Zcela vyčerpán a zmrzlý.
Tak započal můj lov za obcemi České republiky. Od té doby už jsem objel několik desítek dalších obci. Nyní přešlapuji nad tím, kdy objet čtyři poslední áčka na Moravě a krom toho se ještě chystám na Adršpach a Albrechtice v Jizerských horách. Do Aše jsem se dostal nedávno, ale o tom zase příště.